„Támhle jsou, ty tmavé hrboly,“ říká a usmívá se. „Dneska jsou ve vodě až po špičku nosu.“ Sotva dokončí větu, tři velcí vodní buvoli pomalu vykračují z rybníka. Klid zvířat však rychle končí, jakmile poznají svého majitele. Koneckonců by pro ně mohl mít s sebou i nějaké chutné krmení. Každé dva dny se totiž zastaví, aby je nakrmil.

Tyto tři „holky“ jsou vše, co zbylo z kdysi mnohem většího stáda. V roce 2008 si Tusche pořídil první vodní buvoly, aby mu sloužily jako jakési přírodní sekačky na trávu na březích kolem rybníků. Maso prodávali v farmářském obchodě, kde se jinak prodávají ryby. V nejrušnějších dobách jich bylo 13. Dnes jsou tyto dámy především atrakcí a překvapením pro procházející se, kteří u rybníků a v nich spíše očekávají vodní ptáky nebo právě ryby. Právě ryby jsou vlastně Tuscheho specialitou. V rámci letošních Lužických rybích týdnů, které se konají od 26. září do 1. listopadu, je tentokrát vyhlášen rybářem roku.

Kapr poráží vědu
Tuscheho rodiče pocházejí z Horní Lužice, z obce Viereichen. V roce 1980 se přestěhovali do Frankfurtu nad Odrou, kde Helmut Tusche pracoval pro tehdejší společnost ZBE Satzfischproduktion. Jen o rok později se narodil syn Karsten. „Po pádu zdi se můj otec okamžitě osamostatnil,“ vzpomíná. Otec si pronajal skupinu rybníků v Hammerstadtu, s rodinou však zůstal bydlet ve Frankfurtu. „Vyrostl jsem takřka mezi rybami,“ pokračuje Karsten Tusche. Už v raném věku poznal, kolik práce je zapotřebí, aby se kapr dostal na talíř. Jaké starosti má otec, když rybám ubližuje horko nebo nemoci. Že tato práce často znamená osm, někdy ale i dvanáct hodin nasazení denně.

Tlak, aby nastoupil do rodičovského podniku, necítil. Přesto se v roce 2001 po maturitě rozhodl pro studium zemědělských a rybářských věd v Berlíně. Ryby se poté staly jeho povoláním – ale zpočátku zcela jinak, než si představoval. Zůstal ve vědě a získal doktorát na téma výživy ryb. Ve Výzkumném ústavu rybářství v Büsumu zkoumal, jak lze pstruhy krmit bramborami. Dnes je bramborový protein běžnou složkou směsí rybího krmiva. „Ale kariéra ve výzkumu znamená přemýšlet od projektu k projektu, od financování k financování,“ říká. Nakonec to pro něj není to pravé.

Karstenu Tuschemu se líbí, že na konci dne vidí, co dokázal. Že rybářství podléhá ročnímu cyklu se všemi vzestupy a pády. Že může být venku, blízko přírodě. I během svého působení ve výzkumu nadále na dálku podporuje svého otce. V roce 2011 se nakonec vrací do Rietschenu, aby o něco později nastoupil do rodinného podniku.

Nenasytní otravové
Všechno to začalo u skupiny rybníků v Hammerstadtu. Tam je struktura stále stejná jako před 400 lety, zcela původní, bez elektrického připojení u rybníků, bez provzdušňovacích zařízení. Později přibyly rybníky v Rietschenu a Deubenu, v roce 2017 následoval Reichwalde s rozlohou přibližně 30 hektarů. Dnes rybářská farma Rietschen obhospodařuje celkem 42 rybníků o rozloze 260 hektarů. Plavou v nich cejni, okouni, plotice nebo candáti. Nejdůležitější rybou však zůstává zrcadlový kapr. Dorůstají tři až čtyři roky, než jsou prodáni. Rodina Tuscheových se svým týmem vyprodukuje každoročně přibližně 130 tun. Od roku 2024 je Karsten Tusche společníkem a jednatelem podniku. Jeho otec se stará především o část podniku u Frankfurtu nad Odrou.

Přiznává, že jako šéf nemá o práci méně. Je toho hodně na práci, samozřejmě u rybníka, ale navíc i v kanceláři. K jeho pracovní náplni patří také péče o krajinu a vodní plochy. Práci mu navíc ztěžují zvířecí stavitelé, jako jsou bobři nebo invazivní druh nutrií, kteří se živí důležitou vegetací a podkopávají břežní opevnění.

„Osm až 14 procent plochy rybníka by měl tvořit souvislý rákosový pás, aby se ryby nebo vodní ptáci mohli schovat před dravci,“ vysvětluje. U některých rybníků však tento podíl nyní nedosahuje ani tří procent. Proti ochraně bobrů nic nemá. „Potřebujeme však změnit způsob uvažování, pokud jsou tímto způsobem masivně ohroženy jiné druhy zvířat.“

Ryby až do začátku léta
Rybí farmu Rietschen prodává značnou část vyprodukovaných ryb ve svém farmářském obchodě. Celý tým tam pomáhá a dodává ryby lidem. Tusche má rád přímý kontakt se zákazníky, krátké rozhovory o práci u rybníka nebo o nejlepším receptu na kapra. Otevřeno je v pátek od 8 do 15, resp. 17 hodin a v sobotu od 8 do 11 hodin. V nabídce jsou také uzené ryby.

Jelikož se část úlovku zmrazuje, ryby jsou k dispozici ještě krátce před začátkem léta. Poté všichni čekají na podzimní výlov. „Velkou část dodáváme také do Meklenburska-Předního Pomořanska.“ Tam, kde je na obalu napsáno ‚ryba z Müritzu‘, může být ve skutečnosti ryba z Horní Lužice, dodává s úsměvem.

Karsten Tusche již předal své nadšení pro ryby další generaci. Jeho děti, ve věku sedmi a třinácti let, s tímto tématem vyrůstaly stejně jako on sám. Převezmou někdy rybářství? Chce to vůbec jejich otec? „Děti jsou ještě v plném vývoji a měly by si nejprve samy ujasnit, kam je život zavede.“

Deset, dvacet let je dlouhá doba. Otázkou je, zda se takový podnik ještě vyplatí. Klimatické změny již na jaře roku 2026 vedly k tomu, že hladina vody v rybnících byla o dobrý půl metru nižší než obvykle. Je to výzva, která by se v příštích letech mohla ještě zvětšit. „Nerad bych svým dětem rozvinul koberec, který má díry.“ Pro něj je to teď vysněná práce. „Příští generace si klidně může najít svou vlastní.“

Všechny akce najdete zde.